Za test jsem zaplatil 380 € a po příchodu do Evropy jsem nevěřil vlastním očím jaký rozdíl může být po 12 hodinách v letadle
Není to tak dávno, kdy mnozí lidé směle prohlašovali, že žijeme v době, kdy je cestování napříč zeměkoulí jednodušší jako nikdy před tím.
I já jsem byl jeden z těch, co měli tyto silné řeči. Jenže je rok 2021 a věci se mají „trochu“ jinak. Právě díky pandemii se cestování vrátilo o 30 let zpět. Možná io více. Poslední rok a půl jsem strávil jen na ostrově Taiwan, protože tam bylo bezpečně. Do země se cizinci nedostali a ti, co tam přišli před pandemií, tam mohli zůstat na turistická víza. Takto jsem tam byl i já. Před pár týdny se vše jaksi zvrtlo tím špatným směrem a já jsem se rozhodl Taiwan opustit.
Letů směrem do Evropy nebylo mnoho, ale přece nějaké ano. I to se samozřejmě odrazilo na jejich ceně. Když jsem před pandemií koupil zpáteční letenku z Taiwanu do Evropy za cca 350 €, tak v roce 2021 jsem na takovou cenu jen vzpomínal, s kyselým úsměvem na tváři. Jednosměrná letenka do Mnichova stála 550 €. To byla ta nejlevnější.
Abych se však dostal do Německa, tak mi nestačilo koupit jen letenku. Kontaktování ambasád a zjišťování informací o povolení ke vstupu zabralo také pár dní. Ne všichni odpovídají obratem. Chápu. Čekal jsem na mailové potvrzení z ambasád i proto, aby pokud by se něco na letišti pokazilo, tak se mohu prokázat oficiálním stanoviskem ambasády. Možná by mi to prd pomohlo, ale přece jsem chtěl mít nějaký papír v ruce.
Rovněž jsem musel kontaktovat leteckou společnost, se kterou jsem plánoval odletět. Tím pádem bylo jednodušší cestovat jen jednou společností is přestupem. Zjistit jejich podmínky pro přepravu během pandemie a zařídit se podle toho. Nechtěl jsem po příletu absolvovat karanténu. Pokud bych musel absolvovat dvoutýdenní izolaci, tak bych zřejmě zůstal na Taiwanu i nadále.
Proto jsem také zjišťoval na ambasádách, jak to funguje, když občan EU přiletí do Německa ze země mimo EU. Tato pravidla se mění jako aprílové počasí, takže na letenku v předstihu několika měsíců jsem ani nepomýšlel. Vše muselo klapnout v rozsahu několika dní.
V té době byl na mé štěstí Taiwan řazen do zemí, které nepatří do tzv. rizikových. Proto pokud se prokážu očkováním proti Covid-19, překonáním nemoci nebo platným negativním testem, tak nemusím absolvovat karanténu. Pro aerolinie platilo totéž. Pustí mě na palubu letadla, pouze pokud se prokážu týmiž potvrzeními.
Zrušené odlety z největšího letiště na ostroveZrušené odlety z největšího letiště na ostrově (photoandtraveling.com / Aleš Tvrdý)
Odbavování zavazadel před odletomOdbavovanie zavazadel před odletem (photoandtraveling.com / Aleš Tvrdý)
Nákupní zóna na letišti TaoyuanNákupná zóna na letišti Taoyuan (photoandtraveling.com / Aleš Tvrdý)
Německo vyžadovalo potvrzení PCR nebo antigenu testu. Na Taiwanu bydlím na druhé straně ostrova jako je letiště. Zhruba 5 hodin cesty autobusem. Let měl trvat i s přestupem 30 hodin. Negativní test však nesmí být starší než 48 hodin. Pokud bych si ho chtěl dát udělat ve městě, kde jsem bydlel, tak jsem se obával, že to nestihnu. Proto jsem se rozhodl na otestování, přímo na letišti pár hodin před odletem.
Na to se však byl třeba předem objednat. Antigenní testy v zemi aktuálně nebyly a jediná možnost byl jen PCR test. Do hlavního města Taipei mě nepustili kvůli šířícímu se viru a v dalším blízkém městě na letišti byla čekací doba na test více než týden. Zůstala mi poslední možnost. Otestovat se v budově letiště za poplatek 12 600 tchajwanských dolarů (cca 380 €). To jsem musel zaplatit z vlastní kapsy. Objednat se dalo pouze na jeden termín, před mým odletem tak, abych stihl vyzvednout i výsledek. Abych to stihl, tak jsem musel cestovat na letiště rychlovlakem a ne autobusem. Plus dalších 1200 NTD (35 €). Pro srovnání, autobus stojí zhruba třetinu této ceny.
